Brazilská aspirace na stálé členství v Radě bezpečnosti OSN
Jedním z nejhorlivějších zastánců reformy a potažmo rozšíření Rady bezpečnosti OSN je již tradičně Brazílie. Již v roce 1989 na pravidelném zářijovém zasedání Valného shromáždění OSN tehdejší brazilský prezident José Sarney vyzval k reformě OSN a prezentoval zájem Brazílie podílet se na těchto reformách (Pozn.: O zvláštním postavení Brazílie svědčí například i to, že projev brazilského zástupce vždy následuje hned za projevem generálního tajemníka OSN). Současný brazilský prezident Luis Ignacio Lula da Silva ve svém vystoupení v září roku 2004 na zasedání VS OSN v New Yorku opět s ještě větší vehemencí než jeho předchůdci podpořil reformní proces v OSN a prezentoval zájem země zasednout v lavici stálého člena Rady bezpečnosti. Ve svém projevu zdůraznil, že Rada bezpečnosti je jediným mezinárodním orgánem oprávněným k vedení operací zaměřených na udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Složení RB však musí odpovídat realitě současného světa a ne realitě světa po druhé světové válce. Návrhy na reformu, které nebudou zahrnovat zvýšení počtu členů v Radě bezpečnosti OSN, nejsou a nebudou pro nás akceptovatelné, zdůraznil Lula. Rada bezpečnosti se musí reformovat směrem k větší akceschopnosti, aby byla OSN schopná čelit novým hrozbám a výzvám, speciálně terorismu. Nejde jen o zvýšení počtu členů Rady bezpečnosti OSN, ale o celkovou strukturální reformu OSN, která by posílila multilateralistický systém rozhodování, tzn. revize práva veta současných pěti členů RB. Brazilský ministr zahraničí Celso Amorim na téma práva veta prohlásil, že má-li mít reforma RB OSN smysl, je důležité, aby její noví členové nebyli diskriminováni tím, že nebudou mít právo veta, v opačném případě by mělo dojít k redukci práva veta u stávajících stálých členů RB. Z dosavadních prohlášení brazilských diplomatů a politiků vyplývá, že Brazílie by upřednostnila variantu redukce práva veta u stávajících stálých členů. Prvním krokem k takovéto redukci by mohlo být striktní dodržování kapitoly 7 Charty OSN. Političtí analytici však dodávají, že jen stěží si lze představit, že se svého práva veta vzdají současní stálí členové Rady bezpečnosti. Zdá se však, že výběr zástupce do RB za region Latinské Ameriky nebude mít vůbec hladký průběh. Rovněž Mexiko ústy svého ministra zahraničí Luise Ernesta Derbeze nenechává ve svých prohlášeních nikoho na pochybách, že v případě, že dojde k rozšíření Rady bezpečnosti, Mexiko bude o post nového člena RB za region Latinské Ameriky bojovat, což dokládá například výrok z 1. 12. 2004, kdy mexický ministr zahraničí přímo řekl: „bude-li součástí reformy OSN rozšíření RB o další země, budeme o místo v RB bojovat, protože my Mexičané nechceme, aby za nás rozhodoval někdo jiný.“ Brazílie má však v pomyslném souboji s Mexikem mírný náskok, což si Mexiko uvědomuje, a proto raději rozšíření nepodporuje, popřípadě společně s Argentinou preferuje rotativní charakter postu pro region Latinské Ameriky, před tzv. brazilskou variantou. Brazílie již získala příslib podpory pro svou kandidaturu kromě USA od čtyř současných stálých členů RB OSN. V případě Číny tento příslib dostala za přiznání statutu „země s tržní ekonomikou“, který Čína potřebuje při jednáních ve Světové obchodní organizaci (WTO). To znamená, že do budoucna již nebude moci ve vzájemném obchodě s touto zemí uplatňovat tzv. antidumpingová opatření, která do té doby ve vzájemném obchodě hojně využívala, což ve svém důsledku může způsobit vážné problémy domácím výrobcům v některých průmyslových odvětvích (textil, obuvnictví, elektronika, hračky...). S trochou nadsázky by se dalo říct, že si Brazílie podporu Číny koupila za otevření se levným dovozům čínského zboží. Zato s podporou v regionu to Brazílie nemá jednoduché. Několik významných zemí tohoto regionu není vůbec nadšeno myšlenkou, že by jejich region měla zastupovat nešpanělsky mluvící země. Podporu sice proklamativně přislíbily takové země, jako je Ekvádor, Paraguay, Uruguay nebo Bolívie, ale například Chile je prozatím ve svých prohlášeních příliš opatrná, a naopak Argentina a Mexiko jsou přímo proti. (Pozn.: Argentina i Mexiko jsou společně například ještě s Itálií, Španělskem, Pákistánem, Jižní Koreou členy neformálního sdružení zemí tzv. „Coffee Club“, které je otevřeně proti rozšíření RB OSN). Naději pro Brazílii však zvyšuje koordinovaný postup a vzájemná podpora dalších tří aspirantů na tento post – Německa, Japonska a Indie. I ministr zahraničí USA Colin Powell při své poslední návštěvě Brazílie potvrdil, že Brazílie je silný kandidát na místo stálého člena RB OSN, avšak přímou podporu nevyslovil s tím, že vláda USA počká na výsledky a doporučení studie Komise pro reformu Rady bezpečnosti OSN. Spojené státy v současnosti vyjádřily podporu pouze Japonsku. V případě Německa je zdrženlivost USA při vyjádření podpory dávána do souvislosti s postojem německé vlády při irácké krizi. Obecně proti vedoucí roli Brazílie v regionu Latinské Ameriky však Spojené státy v podstatě nic vážnějšího nenamítají. USA politiku vytváření regionálních lídrů podporují.
Ovšem takovýto lídr musí být v daném regionu stabilizujícím faktorem jak politickým, tak i ekonomickým. Například v oblasti jižní Afriky je takovým lídrem Jižní Afrika. V regionu Latinské Ameriky tento boj o vedoucí roli zatím vyhrává Brazílie před Mexikem.. Zvláště poté, co Lulovy hospodářské reformy Brazílii ekonomicky stabilizovaly a stala se spolu s Argentinou motorem integrace na jihoamerickém kontinentu, její postavení v latinskoamerickém regionu výrazně posílilo. Přes počáteční obavy některých světových velmocí se Lula i přes levicovou a odborářskou minulost a až populistickou rétoriku ukázal jako rozumný vůdce deváté nejsilnější
ekonomiky světa. Lula vyhlásil v zemi program boje proti hladu, kterým v zemi trpí celá třetina obyvatel a který si získal sympatie i G. W. Bushe, zahájil pozemkovou reformu, respektuje mezinárodní závazky Brazílie včetně splácení enormního dluhu mezinárodním finančním institucím, a navíc hospodaří se čtyřprocentním přebytkem veřejných financí. I jeho odpůrci na domácí politické scéně připouštějí, že se obklopil velmi kvalitním týmem odborníků a profesionálů. Prezident Lula da Silva v zájmu upevnění hegemonického postavení Brazílie v regionu dále rozhodl, že do roku 2010 bude mít Brazílie ponorku na jaderný pohon (pozn.: vývoj jaderných zbraní je v Brazílii zakázán ústavou) a rovněž hodlá dále rozvíjet vlastní vesmírný program. Brazilská kosmická základna Alcantara, odkud Brazílie úspěšně vysílá na oběžnou dráhu satelity, je jedinou fungující kosmickou základnou v Latinské Americe. Na tyto výzvy bude Mexiko jen těžko reagovat. Navíc před rokem vytvořila Brazílie společně s Indií a Jižní Afrikou skupinu IBAS. Účelem a agendou této skupiny by mělo být prohloubení vzájemné spolupráce těchto zemí v ekonomické, ale i politické oblasti, například v podobě koordinovaného postupu v mezinárodních organizacích. Co lze od Brazílie v případě, že se stane stálým členem Rady bezpečnosti OSN očekávat?
Brazílie byla a je hlasitým zastáncem striktního dodržování a uplatňování mezinárodního práva, proto rázně vystupovala proti preventivnímu zásahu USA a spojenců bez mandátu OSN v Iráku. V minulosti se však pod vlajkou OSN aktivně zapojovala do mírových misí například v Mosambiku, Angole nebo Bosně, i když tam jen ve formě vojenských pozorovatelů. V současnosti má pod vlajkou OSN jednotky na Haiti a ve Východním Timoru. Brazílie by se navíc po získání statutu stálého člena RB OSN stala nejvýznamnějším hráčem na poli mezinárodních politických vztahů ze zemí jižní polokoule a lze oprávněně očekávat, že za současného levicového vedení by hájila zájmy chudých a rozvojových zemí nejen ze svého regionu. Brazílie si proto nejen vzhledem ke své rozloze a demografickému významu stálé místo v Radě bezpečnosti OSN zcela jistě zaslouží. O tom však musejí rozhodnout dvě třetiny zemí na zasedání Valného shromáždění OSN.